První koncerty jsou pro kapely obrovská zkušenost. Energie je velká, nervozita také a většina muzikantů řeší hlavně to, aby všechno správně zahráli. Jenže živé hraní není jen o hudbě. Stejně důležitá je organizace, komunikace se zvukařem a respekt k pořadatelům i dalším kapelám.
Mnoho začínajících kapel proto opakuje podobné chyby. Nejde přitom o nic zásadního. Spíš o drobnosti, které ale dokážou výrazně ovlivnit, jak koncert působí na publikum i na lidi, kteří ho organizují.
V tomto článku přitom neřešíme samotnou kvalitu hudby. Ta je samozřejmě pro dobrý koncert úplný základ. Zaměříme se ale na věci okolo hraní, na které se někdy tolik nemyslí, přesto dokážou koncert výrazně ovlivnit.
Tady je pět věcí, na které si dát pozor.
1. Aparatura na pódiu je příliš nahlas
Jedna z nejčastějších chyb nejen začínajících kapel je příliš hlasité pódium. Kapela si nastaví aparaturu tak, aby dobře slyšela sama sebe, ale výsledkem je často chaos, se kterým už zvukař nedokáže moc pracovat.
Typická situace v klubech: bubeník hraje velmi nahlas, kytarista má kombo skoro na maximum a basový aparát vibruje celou místností. Zvukař pak může zkoušet cokoliv, ale zpěvy z PA se do lidí prostě nedostanou, protože zvuk z pódia všechno přehluší. Zpěváci toto tedy nejvíce odnáší.
Základní pravidlo zní jednoduše: čím tišší je pódium, tím lepší zvuk může vzniknout v sále. O výsledném zvuku by měl rozhodovat hlavně PA systém.
Zkušené kapely proto často používají jiné řešení. Místo toho, aby pouštěly zvuk z aparátů přímo do lidí, spoléhají víc na odposlechy na pódiu. Muzikanti tak slyší sami sebe v monitorech nebo v in-ear systému a aparaturu nemusí mít nastavenou tak nahlas.
Kapela Wohnout například používá odhlučnění kytarových aparátů, takže zvuk nejde přímo do publika a zvukař má větší kontrolu nad výsledným mixem. Jiné kapely zase otáčejí kytarová komba směrem dozadu nebo do boku, aby nehrála přímo do první řady. Pomoci může i zvednutí aparátu na stojan nebo jeho natočení směrem k hráči.
2. Pomalé uklízení nástrojů po koncertě
Tohle je věc, která dokáže pořadatelům i následujícím kapelám pít krev, hlavně na festivalech. Kapela dohraje a pak se na pódiu dlouho loučí, balí kabely, řeší merch nebo se fotí s fanoušky. Jenže za nimi už často čeká další kapela.
Na festivalech bývá běžné, že má kapela na vyklizení pódia jen deset až patnáct minut. Pokud to nestihne, začne se zpožďovat celý program a nejvíce to odnese kapela poslední, která místo v jedenáct začíná o půl jedné a hraje pro zvukaře a pár největších nadšenců (většinou ještě notně posilněných alkoholem).
Kapely, kteří okolo sebe nemají tým, proto většinou dělají jednoduchou věc. Nástroje po koncertě rychle stáhnou ze stage a balí je až bokem mimo pódium. Někdy také pomůže jednoduchá domluva uvnitř kapely – každý člen ví, co přesně po koncertě bere a odnáší. Nejvíce ocení pomoc samozřejmě bubeník. Díky tomu je pódium během pár minut prázdné a další kapela může začít připravovat svůj set.
3. Nebojte se říct si o správné odposlechy
Mnoho začínajících kapel má pocit, že by při zvukovce neměly příliš zasahovat do práce zvukaře. Jenže odposlechy, tedy monitory nebo in-ear systém, jsou pro dobrý koncert naprosto zásadní.
Pokud na pódiu dobře neslyšíte sebe nebo ostatní členy kapely, velmi rychle se to projeví na výkonu. Zpěvák začne zpívat nejistě, kytarista ztrácí rytmus s bicími nebo bubeník neslyší basu.
Během zvukovky je proto naprosto v pořádku říct zvukaři, co potřebujete slyšet. Někdy stačí malá úprava – víc zpěvu v monitoru, víc kopáku nebo jiný poměr nástrojů.
Při začátcích každá kapela hraje na festivalu, kde nemá každý svojí cestu odposlechu. V tom případě pomáhá se s kapelou domluvit na kompromisu a říct si, bez čeho nemůžete koncert odehrát. Kytarista totiž nepotřebuje až tak slyšet svojí kytaru, pokud mí má za zády namířenou na sebe, zatímco zpěvák bez svého hlasu v odposlechu nepředvede vůbec nic.
4. Kapela nemá aktuální stage plan
Stage plan je jednoduchý dokument, který říká technikům a zvukaři základní informace o kapele. Kdo stojí kde, kolik je zpěvů, jaké nástroje se používají nebo kolik je monitorů.
Pokud začnete stavět nástroje a vysvětlovat zvukaři, že kytarista stojí nyní napravo a nově potřebuje i mikrofon a stojan na zpěv, zvukařovi to dokáže zbytečně protáhnout čas potřebný na přípravu. Hlavně na festivalech je každá minuta drahá.
Když ho zvukař dostane dopředu, může se na koncert připravit a zvukovka proběhne rychle a bez stresu. Když ho nemá, začíná improvizace přímo na místě. Technik se ptá, kolik je zpěvů, jestli je potřeba DI box na basu nebo kolik monitorů kapela chce.
Stage plan může být klidně jedna stránka v PDF nebo obrázek. Stačí nakreslit pódium, napsat jména členů kapely, nástroje a mikrofony. Ideální je poslat ho pořadateli nebo zvukaři dopředu spolu s technickými informacemi. Zvukovka pak bývá výrazně rychlejší a koncert začíná v klidu.
5. Zbytečně dlouhé pauzy mezi songy
Atmosféra koncertu může rychle spadnout, když jsou mezi písničkami dlouhé pauzy. Kapela ladí nástroje, domlouvá se, co bude další song, nebo nastane trapné ticho.
Publikum přitom vnímá koncert jako jednu show. Když se hudba často zastavuje, energie se rozpadá a lidé ztrácejí pozornost.
Pomáhá jednoduchá příprava. Kapela by měla vědět, kdo začne další song a jak budou skladby navazovat. Zpěvák může mít připravené krátké promluvy nebo představení kapely. Dobrý trik je také ladit nástroje průběžně během koncertu, ne až ve chvíli, kdy už všichni čekají na další píseň. Díky tomu koncert působí mnohem plynuleji a profesionálněji.
Živé hraní je něco, co se kapela učí hlavně praxí. Čím víc koncertů odehrajete, tím víc podobných situací si vyzkoušíte a postupně zjistíte, co funguje a co ne.
Pokud ale tyhle drobnosti zvládnete už od začátku, bude vaše kapela na pódiu působit mnohem profesionálněji. A věřte, že si toho všimnou nejen fanoušci, ale i zvukaři, pořadatelé a další kapely.
A právě ti často rozhodují o tom, kdo se na stage vrátí znovu.
