Vyzpovídali jsme českou pop/rockovou kapelu Siluety. Existuje krátce, ale má za sebou už přes sto koncertů. Například před kapelou Divokej Bill, se kterým v srpnu a září odehraje další vystoupení.
Ahoj kluci. Kdo všechno jsou Siluety?
Martin Cibulka: Siluety, no, to je asi 9-12 lidí. Záleží na tom, co se právě koná, na koncert ale většinou jezdíme v šesti. Kapela Jan Matyásko (zpěv, hlavní kytara) Antonín Matyásko (Bicí) Emil Raška (Kytara) Martin Cibulka (Basa, zpěv). Dále road manager Dominika Matyásko, řidič/technik Michal Neuberg a jistě to znáš, občas nějaký kamarád, přítelkyně atd. Dalšího člena určitě bereme našeho Managera Martina Gerleho.
Jak byste čtenářům Hitzone představili vaší kapelu a je něco, čím se lišíte od jiných uskupení v ČR?
Antonín Matyásko: Jsme mladá kapela, která má jasný cíl a pevný management. Myslíme si, že jezdíme hodně koncertů, i když hrajeme krátce. Tím se asi lišíme od začínajících kapel. Vím sám, jak je těžké sehnat nějaký koncert. Na tom počtu si dost zakládame, chceme být vidět.
Hranici sto koncertů jste překročili poměrně rychle. Znamená to i spoustu času v dodávce a všude jinde, než na stagi. Co ponorka mezi členy kapely? Vyskytuje se, nebo se vám zatím vyhýbá?
Antonín Matyásko: Ponorku jsme měli vlastně celý červen, hráli jsme hodně i přes týden, nebyl čas na nic. Málo spánku, přiznám se, máme rádi dlouhé večery, ale občas je lepší ubrat, někdo chce jet z koncertu domů, druhý ne. Někdo má trochu razantnější opici a tak dál. Koncem měsíce jsme si v šatně sedli a zjistili jsme, že je nejlepší mluvit. Z té ponorky se stala zase loď. Jsem za to strašně rád, byla by to velká škoda, kdybychom zahodili ty věci, které nás za tak krátkou dobu potkali. Občas by bylo fajn se nad tímhle zamyslet.
Jak vypadá váš normální den?
Jan Matyásko: Ráno vstanu, jdu si zaběhat a potom klasicky jako většina lidí, spěchám do práce. Mimo práci řeším kapelu, a taky se chci věnovat co nejvíce rodině, což přes letní sezónu moc nejde. Chci jim to vynahradit alespoň přes týden.
Jaký je pocit – Siluety jako předkapela před Divokým Billem?
Jan Matyásko: Víte, kdyby nám někdo řekl před rokem, že pojedeme tour, které navští cca 80 000 lidí. Dále, že pojdeme tour s kapelou, kterou jsme jako malí kluci měli na plakátech nad postelí. No, asi bych se dost zasmál, ale o to víc je to krásný, život má fakt koule. Ta samotná šňůra je něco překrásného. Doslova splněný sen. Naše hudba se sice v mnohém liší, ale fanoušci Billů nás vzali pozitivně. Se samotnou kapelou a týmem jsme si sedli, je to čirá radost. Snad to neskončí :D.
Máte nějaké vzory?
Emil Raška: Nemůžeme říct co posloucháme, když se vracíme ve 4 ráno domů, asi to shrnu takhle: Můj vzor je Antonín a Martin, Martinův vzor je Honza a má malá maličkost, vzor Antonína je Martin a Honza a Honzovým vzorem jsem já a Antonín. Je to krásné, že :D.
Jaké máte nejbližší plány mimo koncertní pódia? Album, klip?
Emil Raška: Plány jsou jasné, chceme si odpočinout od koncertů, vydat nový singl, také koncem roku vydáváme album. Co se týče tour, asi to na podzim necháme volnější, uvidíme. Bude dost práce s tím albem a také s přípravou křtu zmiňované desky. Letos to bylo opravdu náročné a myslíme, že čas jen s kytarou ve zkušebně si zamilujeme :D, ale znova opakuji ,,uvidíme.“
Máte nějaký vzkaz pro čtenáře hudebního magazínu Hitzone?
Martin Cibulka: Čtěte tenhle super magazín. Musíme říct, že otázky nás bavili, tak snad vás budou bavit odpovědi. Děkujeme i samotnému magazínu, že nám dal prostor.
Chcete více rozhovorů? Brzy budou ZDE!